pondělí 28. září 2015

Svatý Václav, pocukrovaná zástěra a vůně kardamomu

Dnešní Den české státnosti si je potřeba náležitě užít. Třeba s rychlou višňovo-jogurtovou buchtou, nějakou pěknou knížkou a hrnkem kardamomové kávy.



Na formu 22 cm budeš potřebovat:

1/2 pytlíku mražených višní (ale samozřejmě můžete použít jakékoli oblíbené ovoce)
1/2 pytlíku samokypřicí mouky
1 ČL vanilkové pasty, případně semínka z 1 lusku
3 PL tučného bílého jogurtu
hrnek mléka
hrnek oleje
1 vejce
špetku soli
1 hrnek hnědého cukru
trochu tuku a polohrubé mouky na vymazání a vysypání plechu

Předehřejte si troubu na 200 °C.
V míse smíchejte mouku, cukr, jogurt, vejce, olej a mléko. Přidejte i vanilkovou pastu a stěrkou vše důkladně promíchejte, ať nikde nezbyde ani jeden suchý drobek. Přisypte višně a vše promíchejte. Vymažte a vysypte formu, nalijte těsto a pečte. Použijte špejlový test, abyste zjistili, jestli je buchta hotová - na špejli nesmí být po vytažení vlhké těsto. Hotový moučník pocukrujte moučkovým cukrem.

neděle 13. září 2015

Esej o tragédii

Tim, Duncan, Vanessa - tahle jména mi budou v hlavě rezonovat asi ještě dlouho. Po delší době jsem zase našla knihu, která mi dokonale sedla, k momentálnímu rozpoložení, k začínajícímu podzimu, prostě celkově. A nebýt toho, že jsem si nedávno pořídila kartičku do Městské knihovny, nejspíš bych na ni hned tak nenarazila.



Jo, asi jsem ostuda, že si pořizuju svoji první kartičku do Městské teprve na prahu třicítky, ale nikdy jsem v podstatě neměla potřebu do knihovny chodit - naši mají obří knihovnu, něco půjčili kamarádi a zbytek jsem si chodila dočasně uzmout do jiných redakcí (tohle je na redaktořině jedna z přidaných hodnot:-)) No nicméně stalo se a já se rozhodla rovnou si něco odnést domů a zbavit kartičku "panenství":-). Pár knih jsem měl vytipovaných, ale Esej o tragédii spisovatelky Elizabeth Labanové na mě čekala v polici "DOPORUČUJEME". Na první pohled možná běžná YA, ale ze zkušenosti - Host by něco úplně obyčejného nevydal, nadto krásná obálka, takže bylo rozhodnuto.
Jennifer Weinerová , autorka bestsellerů NY Times o Eseji napsala, že je to:

"Okouzlující a nádherně napsaný příběh první lásky a zlomeného srdce." 

Já dodávám, že je to příběh o tom, jak jedna jediná událost znamená přechod od bezstarostného mládí k uvědomělé dospělosti.

Pro prostředí internátních škol mám odjakživa slabost. Nejdřív jsem jako malá hltala Holky z internátu, pak se přese mě, stejně jako přes ostatní, přelila vlna Bradavic. Internát má prostě svoje kouzlo, tedy alespoň na papíře:-) Tři hlavní hrdinové by se tak nějak dokonce i dali přirovnat k Harrymu, Hermioně a Ronovi. Na čáry, kouzla a máslový ležák ale rychle zapomeňte (přestože autorka opravdu skvěle popisuje různé dny v jídelně Irvingovy školy - třeba koblihový den). Celým příběhem se jako had vine tzv. esej o tragédii, obávaná práce velmi důkladného a přísného (ale i spravedlivého a sympatického) profesora Simona. Studenti mají za úkol rozebrat žánr tragédie, nejlépe na literárním díle, přičemž jim profesor Simon klade různě záludné otázky, na které musí při psaní odpovědět.

Tenhle motiv se mi hrozně líbil, profesor absolutně zažraný do svého předmětu, který ale ve volném čase experimentuje s pečením a nosí hlavnímu hrdinovi Duncanovi koblihy a muffiny na ochutnávku. I on sám si ale postupně klade otázku, zda toho na studenty v jejich věku nenaložil příliš, když je nutí zamýšlet se nad něčím, jako je tragédie. Duncan by však minimálně o jedné tragédii mohl napsat celý román. Stala se o rok dříve a... a ochudila bych vás o hodně, kdybych tu házela spoilery. Vezměte si prostě deku na zachumlání, hrnek čaj nebo kakaa a začtěte se. Esej o tragédii za to určitě stojí.