Přijmi. Poslouchej. Služ.

Když jsem ještě pracovala v Mottu, měly jsme tam tenhle román na posouzení. Tehdy se nám nehodil do edičního plánu, ale tajně jsem doufala, že ho u nás někdo vydá, protože popravdě, celá kniha z pohledu včely, to vás prostě upoutá. Nakonec se toho zhostil Práh a já si před týdnem knihu vítězoslavně přinesla z knihovny. A začetla se. A celý týden dělala vše v podstatě jednou rukou.

Pokud jste doteď vnímali včely jen jako jakýsi obtěžující hmyz, tolerovaný leda kvůli medu, garantuju vám, že se to po přečtení knihy Včely od Laline Paullové změní. Flora 717 je čistička, v hierarchii úlu tedy něco jako nejnižší kasta - čističky úl uklízejí, starají se o odnášení a likvidaci mrtvých a svým zápachem jsou natolik charakteristické, že s nimi nikdo nechce nic mít. Navíc jsou němé a právě tím se od nich Flora liší. A také tím, že umí produkovat Mléko, nutné pro výživu malých larviček, je neobyčejně velká a odhodlaná ve svém krátkém životě něco dokázat. Po mnoha zvratech se propracovává až na pozici létavky, tedy včely, která venku sbírá nektar. Díky své velikosti a vytrvalosti Flora přináší domů více nektaru, než jakákoli jiná včela a získává si respekt svých kolegyň v úlu. Nic ale není tak jednoduché a i Flora má tajemství - takové, které by ji mohlo okamžitě stát život...takové, které je v přímém rozporu se základním pravidlem celého roje - Přijmi, poslouchej, služ.

Laline Paullová dokázala téměř nemožné - udržet čtenáře 342 stran v napětí, jak to dopadne - S VČELOU. Ukazuje život v úlu tak přesvědčivě a uvěřitelně, že jsem se vůbec nemohla odtrhnout a najednou jsem měla učteno sto stran, aniž bych to vnímala. Autorka si dala hodně záležet na dialozích, popisu jednotlivých rodů a kast, na vykreslení interiéru úlu a na popisu vůní, které životy včel do značné míry ovládají. Vůně Mateří lásky, kterou královna tiší znepokojené včely, vůně nektaru jednotlivých květin, vůně propolisu, ale třeba i zápach mrtvé myši. Vůně jsou pro včely přenosové signály a jakmile se úlem šíří něco zlého, poznají to hlavně díky změněné vůni. 

Včely jsou přesně ten typ knihy, u které si přejete, aby ještě nekončila. Konec je jasný a nepřipouští pokračování, ale i tak...zamilovala jsem se do jednoho úlu kdesi v jabloňovém sadu, kde letní vítr čechrá stébla trávy a jedna včela sní o lepším životě. Rozhodně je taky třeba zmínit překlad - knihu překládala Háta Komňacká a musela se popasovat se specifickým slovníkem a mnoha včelařskými výrazy. Podle mého to zvládla na jedničku a právě i díky skvěle plynoucímu překladu si tuhle knížku prostě užijete. 

Pullová, Laline. Včely. Praha, nakaladatelství Práh, 2015, 342 stran.