Nedávno jsem zavítala do knihovny kvůli prodloužení průkazky, pevně odhodlaná si tentokrát nic nepůjčovat - doma mi přece leží spousta knižních restů...ehm, no, řekla bych k tomu snad jen to, že když jsem se o půl hodinky později vracela na autobus, byla jsem o tři knihy těžší.
A jednou z oněch knih byl právě poměrně zvláštní romanco-duchovno-těžkoříctjaký počin Malý japonský krámek od Isabelle Artusové. Tato původem kanadská autorka pracovala například pro Marie-Claire či ELLE a v současné době se stará o vydavatelské aktivity v rámci Guerlin. Bylo pro mě tedy poměrně zajímavé zjistit, jak pojala příběh, kde si evidentně musela nastudovat nemálo o japonské kultuře.
Kde začít? Pokud milujete Japonsko, gejši, samuraje, kodex cti a všechno, co představíte pod pojmem tradiční japonská kultura, budete nadšení. A možná rovnou poběžíte koupit si bonsaj. Zároveň se ale připravte na knihu, která vypadá na první pohled útle, je to však 235 poctivých a hutných stran, kde každé otočení na tu další je podobné pocitu, kdy se snažíte vylézt na horu Fudži v silném protivětru. Psychicky i fyzicky vás to dokonale vyčerpá. Zjistíte, že stát se gejšou je pěkná fuška - hlavně, když jste, jako Pam, rodilá Pařížanka, a do Japonky máte asi tak daleko, jako ryba fugu do žraloka. A s Thadem, který náhodou zavítá do Pamelina krámku s bonsaji zas objevíte, že sledovat v dětství Davida Carradinea nestačí k tomu, aby z vás byl neohrožený osamělý bojovník, potulný samuraj, či prostě kdokoli, kdo se ohání kung-fu a katanou ve jménu zákona. A už vůbec, když jste Bretonec jako vyšitý. Přesto je snaha obou hlavních postav žít svoje sny tváří v tvář realitě všedních dní dojemná i zábavná.
Tedy, ta dojemnost a zábavnost platí do první třetiny knihy.
Paradoxně nastává zvrat v čtivosti a rychlosti děje ve chvíli, kdy se s hrdiny přesuneme z Paříže do Japonska, kam se vydává Pam Thada hledat poté, co od ní jednoho rána téměř bez vysvětlení odejde. Jak jsem psala o té úmornosti a psychické i fyzické vyčerpanosti, tak ty se dostaví právě v tuhle chvíli. Jako by autorka nevěděla, co si počít s celým tím "japonským dobrodružstvím" a nechává Thada planě plácat a meditovat v odlehlých částech země, zatímco Pam zjišťuje, že její představy o Zemi vycházejícího slunce byly poměrně zkreslené a značně romantické. Vzhledem k tomu, že je celá kniha členěná do dvou- až třístránkových kapitol, je už samo o sobě celkem obtížné neustále přeskakovat mezi jednotlivými postavami, natož když děj začíná pokulhávat.
Konec nepřináší nic, co by čtenář neodhadl sám, a vlastně bych asi autorce křivdila, kdybych čekala, že to bude jinak. Malý japonský krámek má jiné ambice, než přinést Zvrat roku. Ostatně i Argo samotné přirovnává na svých stránkách knihu k Pretty Woman. Příjemně člověka po vzoru zenové zahrady naladí, škoda, že jak kniha postupuje, byl by pro údržbu zahrady potřeba rýč, a ne hrabičky.
Graficky je ale kniha kouzelná a všechna čest sazeči, jak si s ní pohrál, naprosto v japonském duchu. Samotné je mi líto, že jsem Krámku nakonec nemohla dát na Goodreads vyšší hodnocení, než dvě hvězdičky. Zkusila jsem se několikrát vrátit k problémovým částem, abych nepsala unáhlené soudy, ale nikdy to nebylo lepší, takže nechám tak. Ale určitě mi dejte vědět, jak se Malý japonský krámek líbil vám!!
